Vítáme Vás na naších stránkách věnované panenkám Barbie a Steffi.

-od pravěku po současnost....

Dnes si na sebe můžete obléct v podstatě cokoli, nikomu nepřijde divné, že chodíte v elegantním saku, když jste květinářka nebo že se oblékáte do sportovní bundy když jste dirigentem statní opery. Zkrátka, pokud na sobě nemáte zrovna pytel nebo nectíte-li podnebí, je to každému jedno.
V této rubrice Vám chceme ukázat, jak se móda vyvíjela od středověku až po součastnost.  
 Nepatrné detaily změnily řecký chitón v tuniku , kterou nosili muži i ženy. Byla to jakási domácí košile zvaná TUNICA.
Tunika oranžové barvy např. symbolizovala utrpení. Senátoři nosili tuniku se širokým purpurovým pruhem na prsou a zádech, jezdci jí nosili zdobenou úzkým pruhem.Jako vrchní roucho oblékali muži přes tuniku TÓGU. Byla těžká vahou látky i uspořádáním. Tóga se stala národním šatem Římanů.
Otroci, cizinci ani vyhnanci jí nesměli nosit. Měla elipsovitý střih. Dobře řasená tóga byla výrazem vlastností svého nositele.
Aristokratky oblékaly přes tuniku intimu ještě STOLU, jakýsi druh široké sukně z jemného plátna. Svobodné občanky měly právo nosit PALLU. Byl to svrchní šat podobný mužské tóze.
Enoch .JPG
Lorraina.JPG
Hermes.JPG

Typické pro evropskou módu12 a 15. století byl střih, a to jeho nespočetné variace, mnohotvarost a kvalita. Ženský oděv podobně jako mužský, měl zdůrazňovat tvar postavy.  Základem byla spodní tunika s úzkými rukávy a svrchní tunika ve více střihových variantách, známý pod názvem bliaud. Sukně přiléhala těsně k tělu, rukávy měly obvykle ozdobné cípy, pachy. Průramky, výstřih a okraj sukně býval lemován kožešinou. Významným doplňkem šatů byl opasek. V první polovině 14. století mohl být úzký a dlouhý, v druhé polovině 14. století byl pro snížení polohy sukně kratší, silnější a těžší a ležel vždy na bocích. Nepostradatelným aspektem ženské módy byla úprava vlasů. Svobodné dívky nosily vlasy stále rozpuštěné, ozdobené čelenkami z pásků látky, honosnějšími portami zdobenými kovovými nášivkami a pro nejvýše postavené ženy byly určený diadémy, zlaté nebo stříbrné obruče ozdobené perlami a drahými kameny. Symbolem vdané ženy byl čepec. Ty nejjednodušší byly čtvercové závoje zdobené volánky a výšivkami. Koncem 14. století vznikl tzv. henin, dlouhý špičatý klobouk z jehož špičky vlál závoj. Starší ženy nosily podviky, pruhy plátna, které kryly hlavu, tváře, hrdlo i ramena.

Na mužském oděvu se objevil nový estetický prvek, lně či hedvábná košile. Přes tu se oblékal spodní a svrchní kabátec, jehož vzhled vypovídal o postavení nositele. Měšťanův kabátec byl v horní části přiléhavý, od pasu rozšířený. Šlechtické kabátce byly kratší, vatované, měly široká ramena, hluboký výstřih a malý stojatý límec. V této době se již formovaly šité nohavice, vzadu spojené švem, vpředu krytím, přivazovaným šňůrkami k vrchní části. Pestré v tomto období byly mužské pokrývky hlavy, od plstěných, pletených a kožešinových čapek až po klobouky a barety.

 

  Ženy odmítaly adoptovanou francouzskou sukni ve tvaru bubnu. Konický tvar verdugada bylo třeba kompenzovat enormním okružím. Velmi přiléhavé živůtky vzbuzovaly dojem útlého pasu. Tak jak se zvětšovalo okruží, zvětšovala se i sukně. Král Filip IV. byl nakonec roku 1623 nucen vydat zákon proti nošení obrovských okruží. Okruží se tudíž dramaticky zredukovala, sukně se ale začaly nosit ještě větší. Smysl pro slušnost dvora nařizoval vysoké kolárky. Koláry byly protaženy do takové výše, že působily jako opěrka hlavy vzbuzující dojem, že hlava má jen málo co dělat se zbytkem těla. Okruží byla dělána z jemného lnu, lemovaná krajkou. Dámy španělského dvora vypadaly jako uvězněné ve svých nepohodlných šatech, ještě dlouho poté co mnohde vládl uvolněnější styl oblékání. Byla doba, kdy byly dámy tak zašněrovány, tak nesmírně vycpávané a tak pokryty výšivkami a šperky že se mohly pohybovat jen s největšími obtížemi.

Dámy měly vlasy stažené z tváře a připevněné na vrcholu hlavy. Ve vlasech nosily různé čepce, peří, šperky.

Renesance

Muži nosili oděv, který zveličoval přirozenou figuru. Pánské civilní oblečení přejalo některé znaky zbroje. Nejčastěji byl nošen těsný, vysoko šněrovaný doublet. Okruží nebylo tak zveličované jako u žen, sloužilo jako rámec pro tvář. Pánské rukávy byly přiměřenější, někdy velmi lehce prostřihané, nebo vyšívané zlatem.

 

Helen.JPG
Hossie.JPG
Jordana s dcerkou.JPG
Orria.jpg
Gerald.JPG
Baroko vzniklo jako ostrý kontrast renesance. Umělecká díla, stavby a samozřejmě móda měly působit na city člověka a ohromovat svou velkolepostí, bohatostí a nádherou. Postupem času se šlechta snažila co nejvíce napodobovat francouzskou módu po vzoru Ludvíka XIV. V ženském oděvu byl stále více oblíbený oválný výstřih, který odhaloval poprsí, ramena a šíji. Jednoduchá spodní košile měla hladké rukávy, nejčastěji byla červená. Důležitým prvkem oblečení byl korzet vyztužovaný velrybími kosticemi, v extrémních případech i kovem. Stahoval především pas a zdůrazňoval poprsí. Svrchní bílá košile měla oválný nebo čtvercový výstřih. Rukávy z hedvábných tkanin se postupně zkracovaly, až na konci 17. století odhalovaly celé předloktí. Nosily se ve více variacích, od hladkých ozdobených jen stužkami až po rukávy zakončené několika řadami krajek. Kontrast k útlého živůtku tvořila široká, bohatě zdobená sukně. Podstatná změna také nastala v úpravě vlasů. Od lehce zvlněných účesů z poloviny 17. století se vlasy začaly tupírováním zvedat do výšky. Oděv a účes zdůrazňující krk, paže vyžadovala i jiný druh šperků. Na každém obraze z této doby vidíme víceřadé perlové náhrdelníky a náušnice. Perly se našívaly i na sukně a čapce či vplétaly do vlasů.

Nejhonosnější součástí mužského oděvu byla košile s ležatým límcem a manžetami. Přes ni s oblékala vesta s užšími rukávy sahající po kolena. Svrchním oděvem byl kabátec, stejně dlouhý jako vesta se širšími rukávy, které odhalovaly manžety od košile. Nohavice sahaly pod kolena, doplňovaly je punčochy upevňované provázky. Typické pro mužskou módu 17. století byla úprava hlavy, tedy bohatá paruka z pravých vlasů i vlny, kterou tvořila soustava velkých loken padajících mnohdy až na hrudník.

 

Střih ženského i mužského oděvu se víceméně shodoval s barokem, byl však zhotovován z lehčích látek pastelových barev nebo se vzorem velkých i drobných kvítků. Estetickým vyjádřením ženské krásy byl kontrast mezi úzkým pasem a ohromnou sukní, podpíranou spodní obručovou sukní - krinolínou. Formovala se do podoby koše, kupole kalichu nebo oválu. Největších rozměrů dosáhla ve 40. a 60. let 18. Století. Sukně vrchních šatů byla po celé své délce, po vzoru baroka, ve středu roztřižená a odhalovala spodní sukni. Ženské účesy postupem času nabývaly větších rozměrů a podivuhodnějších tvarů. Včesávaly se do nich modely lodí, umělé ovoce, ptačí pera nebo osvědčené stuhy a šperky. Mužský oděv skládající se z kabátce, vesty a nohavic, který se sformoval za dob baroka, přetrval do období rokoka téměř nezměněn.

 

V Anglii, která byla v té době nejrozvinutějším státem, se začala už v 18. století formovat i vlastní móda, jednodušší a přirozenější než francouzská. Ve Francii se tato móda prosadila až v 80. letech 18. století. Při všem nadšení pro přírodu a antiku se však šlechta nechtěla vzdát luxusních ozdob a drobností období rokoka. Proto se je snažili přizpůsobit nové módní linii. Ta se naplno projevila až po Velké francouzské revoluci. Nejcharakterističtějším prvkem mužského oděvu byl kabát šitý z vlněných tkanin. Měl přiléhavý pohodlný střih, užší límec, klopy a úzké dlouhé rukávy. Tento styl ovlivnila uniforma. Nohavice se šily nejen z vlněných látek, ale i ze světlé kůže. Sahaly stále jen po kolena a zapínaly se na knoflíky. Elegantním prvkem v odívání byla vesta a kravata. Ta bývala bílá, rozšířila se, obtáčela se dvakrát až třikrát kolem krku a vpředu se vázala na uzel. Kord, znak šlechtice, byl nahrazen koncem 18. století hůlkou.

V ženském oděvu se namísto obručí používaly jen vycpávky, které se přivazovaly v pase a na bocích, později se však upustilo od zvětšování objemu sukně. Korzety se používaly jen pod určitý typ šatů a nestahoval se tak pevně. Bílé či jemně vzorované látky původně z Anglických kolonií svojí lehkostí vyzdvihovaly jednoduchou linii a dávaly ženám nový půvab. Výstřihy se nosily menší, rukávy užší a delší a v pase se uvazovala široká barevná porta (stuha). V souladu s oděvem se změnily i účesy. Přestaly se pudrovat a bývaly upravené do bohatých loken.

 

Kontrastem štíhlého pasu se stala linie oblých klesajících ramen zdůrazněná širokými dlouhými rukávy. Starší ženy nosily šaty více uzavřené, mladší dívky si oblíbily oválné výstřihy a sukně nabyla zvonovitého tvaru. Nosily se i trojúhelníkové šátky a šály s drobnými výšivkami. Na plesové šaty se používaly hedvábné látky, letní šaty se zhotovovaly z bavlněných látek, které se lépe praly, a na zimní šaty byly používány vlněné látky a těžké hedvábí. Mužský oděv se příliš neodlišoval od oděvu klasicistního.

Klára

Klára

model mona

V 50. a 60. letech 19. století se rozvinula tzv. móda druhého rokoka. Technickým zlepšením byly ocelové obruče, které umožnily odlehčení sukně i přes její značné rozměry. V této době byl také vynalezen šicí stroj, který se začal průmyslově vyrábět v Americe a v 50. letech se rozšířil i do Evropy.

Oblíbeným dekorativním prvkem v ženském oblečení bylo členění sukně vpředu všitým klínem, který tak tvořil dojem druhé sukně schované pod tou první. Pro pozdější roky byly charakteristické i široké volány, především na letních a jednoduchých, později složitějších s plesových šatech. Zúžení rukávů umožnilo znovuvzkříšení kabátků nazývaných vizitky, zpočátku poměrně různými střihovými obměnami.

 

Katie

Katie

model Katy
Cherry

Cherry

model Katy
Dolores

Dolores

model mona

Koncem 60. let 19. století, v době, kdy se přestávala nosit móda Biedermeiera, vnikla do vyšších vrstev nová móda, které propadly všechny ženy. Jejím základem byl těsně stažený korzet a vycpávka z koňských žíní – turnýra, která se přivazovala v zadu v pase. Pozorovateli se proto při pohledu z boku naskytl pohled na nepřirozeně esovitě stylizovanou postavu. Vysoko zdvihnuté poprsí, silně stažený pas a velmi zdůrazněná zadní část. Ženu opticky zvyšovaly dlouhé vlečky a vysoké účesy. Šaty se šily z látek, které měly rozličnou strukturu a vyznačovaly se ostrými barvami, např. tmavě modrou, ostře zelenou, fialovou a rudou.

V 70. letech se šaty začaly šít jako dvojdílné komplety, kabátek a sukně. Kabátek pro každodenní nošení byl uzavřený, výstřihy měly jen plesové šaty, měl přiléhavé rukávy a svou délkou přesahoval pas. Každý druh šatů měl specifické vlastnosti. Domácí oděv kladl důraz na pohodlnost, cestovní na praktičnost a plesové šaty měly svou noblesou umocňovat krásu ženy. Ke každým šatům byly nutné jiné doplňky, klobouky, věře, kabelky a boty.

Mužský oděv se v této době vyznačoval jednoduchostí, byl převážně tmavý. Frak byl již výhradně večerním oděvem, pro každodenní nošení ho vystřídal žaket, později sako. Byl volnější a patřily k němu pruhované kalhoty. V této době se poprvé objevuje smoking.

 

Klára

Klára

model mona

 Na rozdíl od velmi zdobených šatů z minulého období, byla pro módu „krásné epochy“ typická větší jednoduchost.

Období let 1890 - 1918 se nese v duchu nového stylu - secese. Vyznačuje se výraznou rostlinnou a geometrickou stylizací. Do světa módy přicházejí nové tendence a trendy, ale i opakování z minulých období hlavně v ženském oblečení. Vzniká nový typ oděvu se zvonovou sukní, kterou doplňuje blůza se stojatým límcem. Linie šatů se stylizuje do secesního tvaru S. I v tomto období se ještě uplatňoval korzet, který tvaroval ženskou postavu. Denní oděv se stále více přizpůsoboval současným potřebám a moderním trendům. Navzdory tomu večerní róby hýřily různorodostí materiálů a byly hotovými uměleckými díly

Pánská móda nabrala sportovního a praktického rázu. Tvořila ho košile, vázanka, sako a přiléhavé kalhoty. Na sport se začaly nosit pumpky, kalhoty s vykasanými okraji, které byly praktické při jízdě na bicyklu. Na hlavě se poprvé u mužů, ale i u žen, objevily slamáky. 

Grácie

Grácie

model Katy
Po první světové válce se ženská móda opět radikálně změnila. Sukně se zkrátily až po kolena, pas klesl pod přirozenou hranici. Rukávy vyšly z módy, šaty se šily jen s ramínky, či velmi krátkými rukávky. Dlouhé rukávy měly pouze kabáty a svetříky. Účes se zkrátil na mikádo, popřípadě se dlouhé vlasy svazovaly do drdolů. Byly šity i speciální sportovní oblečení, byly to většinou krátké šortky a košilka bez rukávů sešité k sobě a přepásané páskem.

 

Vanesa

Vanesa

model mona
Paula s dcerama.JPG
Každé období má své charakteristické znaky a prvky. Dnešní móda je více odlehčená, jednodušší, praktičtější. Přesto u ní můžeme najít detaily, které se objevovaly na historických oděvech již v dobách dávno minulých. Inspirací pro módní návrháře zůstávají historické oděvy dodnes. Ženský šat za tu dobu změnil výrazně svůj vzhled, přesto v něm zůstalo i něco z minulosti.
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one